Nikdo se tak rád nevyjadřuje úplně ke všemu, aniž by o tom alespoň něco málo věděl, jako český novinář. Svými sklony k všeználkovství novináři tvrdě konkurují politikům. Jsou si jisti svojí neomylností a politiku považují za logický krok k posunu ve svých kariérách. Vždyť přece důvěrně znají prostředí a zákulisí. Na kilometry daleko vycítí probíhající rauty. Ví, kde se levně nebo zadarmo najíst a jak u toho ještě získat pikantní pomluvy na hostitele. O hospodách, restauracích a záchytkách by mohli psát kvalifikované průvodce.
Ano, v naprosté většině se jedná o alkoholiky a alkoholičky. Nesou totiž na svých propadlých novinářských bedrech tíhu celého světa, což běžný smrtelník nikdy nemůže chápat. Jsou si vědomi, že ke své žurnalistické dokonalosti se jako každý správný novinář musí propít a prochlebíčkovat bez ohledu na svá játra, hygienu a šířku kalhot. Své čtenáře, diváky a posluchače vesměs považují za pitomce, kteří nemají právo na vlastní názor a je třeba je kontinuálně vychovávat a převychovávat. A jakmile ucítí, že těm hlupákům už jejich zbytnělé ego nemá co dát, vyslyší volání rodu a podají si přihlášku do strany, která měla na rautech řízečky nejpropečenější a pivečko nejorosenější.
První část: Koho nevolit? Nevolte právníky!
Druhá část: Koho nevolit? Nevolte lékaře!
Třetí část: Koho nevolit? Nevolte rychlokvašky!
