Podívejte se níže na původní monolog Grega Gutfelda z jeho show.
Proč mají levicoví liberálové deprese? Nová studie ukazuje, že mladí levicoví liberálové mají mnohem větší sklony k depresím, než stejně staří konzervativci. „Vypadají, když se na ně podíváte, že si užívají dne?,“ ptá se Greg Gutfeld. „Možná, pokud definujete dobrý den jako vložení genitálií do misky s kyselinou z akumulátorů. Co se skrývá za tímto utrpením? Jsou to levicoví liberálové, protože jsou v depresi, nebo jsou v depresi, protože jsou levicoví liberálové? Je to to staré známé, co bylo dřív, zodpovědně chovaná slepice, nebo bio vejce? Abychom na to přišli, pomůžeme si výzkumem bývalého levičáka Matta Yglesiase z roku 2022 s názvem Politika deprese (The Politics of Depression), který je doplněn krásným grafem.
„Nejvíce deprimované jsou levicové liberálky, jejich míra deprese v průběhu let stoupala rychleji než cena hamburgeru za vlády Joea Bidena. Hned pod nimi jsou mužští levicoví liberálové, což dává smysl, ti nikdy nedosáhnou vrcholu,“ pošklebuje se Greg Gutfeld. „Víte, co tím chci říct? Jo? Děkuju. A nejméně depresivní? Konzervativci, muži i ženy. Tak o co tu jde?“ Yglesias píše: „Něco z toho může být způsobeno efektem výběru, kdy je progresivní politika atraktivnější pro lidi, kteří jsou na tom bídně… Ale – dospělí pokrokáři nyní oceňují depresi jako známku politické angažovanosti.“ Takže jinak řečeno, dospělí liberálové jsou motivováni k mizérii. Čím hůře se cítíte a čím více to vyjadřujete, tím lépe se vám v levicově liberálních kruzích daří. Jak podotýká Matt, levičáci milují své depresivní porno a součástí jejich úchylky je i to, že ji sdílejí s mladými lidmi. Jako by zkáza byla jejich černou dodávkou a oni do ní lákali děti.“
„Když levicoví liberálové prosazují myšlenku, že všude kolem je sociální nespravedlnost a všichni vás chtějí zničit, když žijeme ve světě bílých rasistů, tak samozřejmě budete mít deprese. Teenageři chodí po skořápkách a bojí se, že je za nevinná slova může kdykoli někdo zrušit (cancel culture). Menšinám se říká, že samy o sobě nikdy neuspějí, a že za sedm let nastane konec světa, protože fanatici si budou dál dělat smažáky na plynových sporácích. Není divu, že jsou všichni tak naštvaní a deprimovaní. Podívejte se na Gretu Thunberg…“
„Takže v případě mladých levičáků jde o naučené chování. Jakmile se vaše malé osobní drama dostane do centra pozornosti, rozpálíte to na maximum. Už v raném věku se jim říká, že svět nestojí za nic, a že není možné uspět. A pak se vám dostane odměny za to, že přijmete za svou závist a hrajete si na to, že jste oběť systému. Ale pokud chcete zjistit, jak vypadá štěstí, nezjistíte to na shromážděních nebo násilných protestech. Zjistíte to na fotbalových zápasech, večírcích, grilování, střelnicích nebo vánočních koncertech, kde se lidé baví, a to je přesně to, co se mladí levičáci snaží zakázat. Wokeismus není jen útokem na rozum, je to i útok na zábavu. Takže vy všichni mladí, deprimovaní levičáci, kteří se díváte, pamatujte na staré přísloví: Mizérie miluje společnost (misery loves company), a to je přesně ten typ společnosti, o kterou nestojíte. Štěstí je na dosah, pokud po něm toužíte. Jen na tom musíte trochu máknout a nefňukat pořád jako malé čubky.“
